Zdroje záření mohou obecně vyzařovat do různých směrů, a to různou intenzitou. Teoreticky lze hovořit o tzv. Lambertových zdrojích, které vyzařují z elementární plošky dS stejně intenzívně do celého poloprostoru, viz obr. 2-8a. Opakem Lambertových zdrojů jsou zdroje, které vyzařují pouze jedním směrem, viz obr. 2-8b.
Obr. 2-8 Směr vyzařování teoretických zdrojů záření
Pro aplikace v oblasti optických měřicích metod je často třeba používat zdroje vyzařující pouze jedním směrem. Tento požadavek je prakticky nedosažitelný, ale nejvíce se mu přibližují lasery, jejichž paprsky se šíří tak, jak je uvedeno např. na obr. 2-9. V důsledku Gaussovského rozložení intenzity v příčném řezu svazku laseru dochází nejdříve ke konvergenci svazku a pak opět k divergenci ve směru vyzařování s vrcholovým úhlem 2a. Nejužší místo, které je ve vzdálenosti L od laseru, nebo někdy také uvnitř laseru (závisí na použitém rezonátoru laseru), má jistý minimální, ale nenulový průměr dmin. Rozbíhavost svazku je závislá na konstrukci laseru a např. u He – Ne laserů LA 1001 firmy Metra Blansko o výkonu 60 mW a délce 2,4 m je rozbíhavost svazku 2a = 0,5 mrad a minimální průměr svazku okolo 1 mm.
Obr. 2-9 Záření reálného laseru s Gaussovským rozložením intenzity v příčném řezu svazku