V systémech pracujících s koherentním zářením se často v obrazech projevuje nežádoucí interference vznikající na malých, ostře ohraničených nehomogenitách. V optických systémech se jedná o drobné vady optických prvků, ale především o prach, který se vyskytuje na povrchu čoček a zrcadel, a to včetně zrcadel v laseru. Po ozáření se prach stává sekundárním bodovým zdrojem záření, viz obr. 2-22, a paprsky šířící se od tohoto zdroje interferují s paprsky základního svazku.
Z obr. 2-22 je zřejmé, že paprsek šířící se od prachového zrníčka šikmo, prochází v ohniskové rovině bodem F`, mimo ohnisko F. Jelikož poloha bodu F` v ohniskové rovině je funkcí sklonu sledovaného šikmého paprsku vůči původnímu svazku paprsků, lze dokázat, že tato poloha vyjadřuje vlastně složku prostorové frekvence interferenčních proužků (zde ve směru svislém), které by vznikly interferencí původního svazku se šikmým svazkem daného sklonu. Vložíme-li do ohniska clonu CL s malým otvorem, zamezíme tím průchodu šikmých paprsků za clonu a zabráníme tak parazitní interferenci na sledovaném prachovém zrníčku. Z uvedeného plyne, že clona v ohnisku se chová jako frekvenční filtr a proto se hovoří o filtraci prostorových frekvencí.
Obr. 2-22 Schéma k filtraci prostorových frekvencí
Příklad obrazu získaného s parazitní interferencí na prachu a nečistotách v systému je uveden na obr. 2-22 vlevo. Vpravo je pak umístěn obdobný obraz, a to s použitím filtrace prostorových frekvencí.
Zařízení pro filtraci prostorových frekvencí v optických systémech se nazývá prostorový filtr. Tento filtr se skládá z čočky či objektivu, clony s průměrem otvoru v desítkách mikrometrů (závisí to na vlnové délce záření a ohniskové vzdálenosti čočky) a z traverzovacího systému umožňujícího jednak posuv clony ve směru optické osy a jednak velmi jemné, vzájemně nezávislé posuvy ve dvou příčných směrech (na sebe kolmých).
Prostorový filtr seřizujeme tak, že nejdříve ustavíme objektiv se clonou do osy svazku a clonu umístíme od objektivu do vzdálenosti větší, než je ohnisková vzdálenost. Pak clonu k objektivu pomalu přibližujeme a stále sledujeme zpočátku malou stopu prošlého svazku, kolem které je soustava interferenčních proužků. Dojde-li k vychýlení stopy z optické osy, doladíme polohu stopy příčným pohybem clony. Seřízení prostorového filtru je ukončeno, když vymizí soustava interferenčních proužků kolem stopy a dostaneme čistý svazek bez parazitní interference. Je-li clona příliš malá, nelze se zbavit soustavy interferenčních proužků kolem stopy, a je-li clona příliš velká, bude filtrace neúčinná.