Mezi interferometry pro výzkum transparentních objektů patří tzv. Jaminův interferometr, viz. obr. 13-3. Úzký světelný svazek z laseru LA je upraven čočkami C1 a C2 na paralelní svazek o větším průměru, který se na planparalelní dělicí desce D1 rozdělí na svazek předmětový p a referenční r. Předmětový svazek prochází měřicím prostorem M o délce L, přičemž původní rovinná vlnoplocha se po průchodu transparentní nehomogenitou v měřicím prostoru deformuje. Pomocí dělicí desky D2 se oba svazky opět spojí a v důsledku různých optických drah předmětových a referenčních paprsků vzniká interference. Čočka C3 slouží k zobrazení zvolené roviny z měřicího prostoru do fotoaparátu F.
Obr. 13-3 Schéma Jaminova interferometru (LA laser, C čočky, D děliče, F fotoaparát, M měřicí prostor o délce L, p předmětový svazek, r referenční svazek)
Jaminův interferometr je relativně jednoduchý, ale jeho nevýhodou je především relativně malé zorné pole. Další nevýhodou je nutnost používat vysoce kvalitní čočky i vysoce kvalitní planparalelní dělicí desky. Navíc je měřicí prostor umístěn příliš blízko referenčního svazku, což může např. při zkoumání objektů vyvíjejících teplo ovlivňovat referenční svazek. Jelikož oba svazky jsou současně reálné, může interferometr s kontinuálně pracujícím laserovým zdrojem pracovat v reálném čase (neplatí to při použití pulzních zdrojů). Zařízení však nemůže být jednoduchým způsobem seřizováno na konečnou a nekonečnou šířku interferenčních proužků v referenční oblasti.