Nejcitlivějším interferometrem pro výzkum transparentních objektů je Fabryův - Pérotův interferometr uvedený na obr. 13-7. Jedná se vlastně o Machův – Zehnderův interferometr, popsaný již v kap. 13.4, viz obr. 13-5, jehož měřicí prostor je doplněn o rezonátor s polopropustnými zrcadly ZR. Předmětový svazek p pak prochází měřeným transparentním objektem vícekrát (obvykle deset až stokrát), což lze ovlivnit transmitancí zrcadel ZR. Zrcadla musí však být umístěna co nejblíže měřicího prostoru, aby se minimalizovaly chyby měření způsobené zakřivením paprsků.
Obr. 13-7 Schéma Fabryova – Pérotova interferometru (LA laser, D děliče, Z zrcadla, ZR polopropustná zrcadla rezonátoru, C čočky, F fotoaparát, M měřicí prostor o délce L, p předmětový svazek, r referenční svazek)
Vzhledem k mnohonásobnému průchodu předmětového svazku měřeným objektem má daný interferometr mnohonásobně vyšší citlivost než interferometry s jedním průchodem svazku (viz Jaminův interferometr, Machův Zehnderův interferometr apod.). Jelikož však dochází k zakřivení paprsků při průchodu transparentním objektem, procházejí paprsky při každém průchodu objektem po poněkud jiné dráze, a tím se zhoršuje přesnost měření. Mnohonásobně větší citlivost zařízení způsobuje i mnohonásobně větší citlivost na fluktuace prostředí v laboratoři, vyžaduje extrémně kvalitní optické prvky a vysokou experimentální zručnost. Z uvedených důvodů se daný interferometr v oblasti mechaniky tekutin, v oblasti techniky prostředí či v oblasti přestupu tepla příliš nepoužívá. Jelikož oba svazky jsou současně reálné, může interferometr s kontinuálně pracujícím laserovým zdrojem pracovat v reálném čase, což neplatí při použití pulzních zdrojů. Fabryův - Pérotův interferometr byl pro výzkum transparentních objektů používán např. prof. Liškou z Ústavu fyzikálního inženýrství FSI VUT v Brně [6-15].