Velice rozšířený způsob záznamu dynamických vizualizačních experimentů je stále analogový videozáznam pomocí videokamery. Tato kamera zobrazuje trojrozměrné pohyblivé objekty pomocí objektivu na obrazový snímač, který spolu s elektronickým vybavením kamery umožní zaznamenat na magnetický pásek videorekordéru dvojrozměrné černobílé nebo barevné videozáznamy. Běžná obrazová frekvence bývá 18 až 24 obrázků za sekundu. Pro záznam rychle probíhajících dějů se používají speciální vysokorychlostní videokamery, které mají podstatně vyšší obrazovou frekvenci. Videorekordér může být součástí videokamery, nebo lze používat videorekordér externí. Analogový videozáznam má sice menší rozlišovací schopnost než filmový záznam, ale výhodou je odstranění procesu vyvolávání filmu a větší citlivost. I když před dalším zpracování videozáznamu je třeba analogový videozáznam digitalizovat, má tento záznam své opodstatnění, jelikož umožní lacině archivovat velké množství videomateriálů.
Videokamery
Videokamery pro analogový videozáznam mají analogový výstup, ale pro samotné snímání obrazů se v současné době používají nejčastěji CCD snímače, které mají digitální charakter. Analogový výstup pro záznam videosignálů na magnetickou pásku může být v různých formátech videosignálů. Běžně dostupné a méně kvalitní videokamery mají analogový záznam ve formátu VHS či VIDEO 8, u kterých bývá maximální počet obrazových bodů až 310000. Běžně dostupné kvalitní videokamery mají analogový záznam ve formátu SVHS či Hi8, u kterých bývá počet obrazových bodů větší než 310000. Kamery SVHS a Hi8 mívají obvykle k dispozici i méně kvalitní výstupy na zařízení se záznamem VHS či VIDEO8. Kromě uvedených formátů se lze setkat s formátem U-MATIC pro starší studiové záznamy, BETA, VIDEO 2000 aj. Kamery, které umožňují generovat videosignál k externímu videorekordéru, televizoru nebo přes digitalizační kartu k počítači se nazývají kamkordéry. Výjimečně se lze v oblasti vizualizačních experimentů setkat s kamerami majícími výstupy modulované pro některý kanál anténního vstupu televizoru. Pro televizní přenos videosignálů se používají soustavy barevné televize typu PAL pro Evropu, NTSC pro Ameriku a SECAM pro východoevropské země a Francii. Podrobnější charakteristiky formátů videosignálů a televizních systémů lze najít v přiloženém souboru dokument 1.
Výrobci videokamer jsou např. firmy Canon, Panasonic, Samsung, SONY a další. Typické vlastnosti běžně dostupných videokamer, nebo požadavky na kamery, které je potřeba zvažovat při nákupu pro konkrétní aplikaci v oblasti vizualizačních experimentů, jsou uvedeny v následujícím přehledu:
Rozlišení kamery (horizontálně, vertikálně) - běžně 582 x 512 bodů, 582 x 542 bodů, 795 x 596 bodů apod.
Expoziční doba kamery - běžně 1/25 až 1/50000 s.
Minimální osvětlení - 0,01 Lx (černobílé) až 6 Lx.
Clonové číslo a ohnisková vzdálenost objektivu - viz kap. 14.1.
Automatické funkce - expoziční doba, clona, zaostření, stabilizace obrazu, digitální ZOOM, digitální zesílení obrazové intenzity apod.
Možnost vybavení kamery doplňky - jiné objektivy, transfokátor, reflektor, mikrofon, sluchátka, síťový zdroj, baterie, akumulátory, nabíječka, stativ, brašna apod.
Na trhu se lze setkat s různými typy videokamer, určenými pro práci v terénu, v laboratoři, v průmyslu (při ochraně budov), v televizních studiích apod. Některé typické příklady jsou uvedeny v následujícím textu:
Kamery pro Video8 a Hi8 - mají vlastní typy kazet, k přehrávání je nutná vždy také kamera, pokud není k dispozici videorekordér Video8 či Hi8.
Kamery pro VHS a S-VHS - mají vlastní typy kazet, které lze přímo přehrávat i pomocí běžně rozšířených videorekordéru VHS či S-VHS. Kamery jsou vzhledem k velikosti kazet rozměrné.
Kamery pro VHS-C a S-VHS-C - mají vlastní malé kazety, které lze s adaptérem přehrávat i pomocí videorekordéru VHS či S-VHS. Kamery jsou vzhledem k velikosti kazet méně rozměrné.
Televizní kamery - obvykle drahé a rozměrné, mají mnoho funkcí, které u běžných vizualizačních experimentů nelze využít.
Průmyslové a laboratorní kamery - lze připojit k videorekordéru nebo počítači. Vyvíjejí se různé speciální rychlostní videokamery a videokamery s větším rozlišením než S-VHS či Hi8.
Videorekordéry
Videorekordér je audiovizuální zařízení pro záznam a reprodukci videosignálu či televizního signálu včetně zvuku, a to na pásek umístěný na cívce nebo pásek umístěný v kazetě. Videorekordér se označuje také jako videomagnetofon nebo zkratkou VTR ("Video Tape Recorder" - pásek umístěný na cívce) či VCR ("Video Casette Recorder" - pásek umístěný v kazetě). Podle systému záznamu se videorekordéry dělí na starší přístroje BETA a VIDEO 2000 a novější VHS (nejpoužívanější), S-VHS a VIDEO 8 aj. Záznam na pásek umožňuje buben s rotujícími záznamovými, popř. mazacími hlavami, kolem kterého je opásán posouvající se pásek. Záznam se uskutečňuje v šikmých úzkých stopách, kdy rychlost pásku vůči hlavě je v řádu metrů za sekundu a pohyb pásku vůči kazetě jen v centimetrech za sekundu. Stejným způsobem se videozáznam také snímá. Vymazávat lze pásek jako celek nebo po stopách. Analogový obrazový signál je ve videorekordéru pro záznam frekvenčně modulován, což zjednodušuje a zkvalitňuje záznam. Běžným doplňkem videorekordéru bývá televizní tuner s možností záznamu televizního signálu bez obsluhy (funkce timer). Kvalitní videozáznamy umožní vícehlavé přístroje. Dokonalejší rekordéry mají volitelnou rychlost posuvu pásku (SP - Standard Play, LP - Long Play). Pro měřicí účely je vhodné i zastavení obrazu (tak aby obraz zůstal kvalitní) a posouvání videozáznamu po jednom snímku. Známými výrobci videorekordérů jsou např. firmy Panasonic, Samsung, SONY, Toshiba a další. V současné době jsou analogové videorekordéry nahrazovány digitálními DVD rekordéry (rekordéry pracující s "Digital Versatile Discs" - digitálními víceúčelovými disky), viz kap. [14-7].