Objekty v obrazech jsou takové části obrazu, které se liší od svého okolí zabarvením, intenzitou šedi nebo jistou prostorovou strukturou intenzity. Objekty mohou mít různou velikost, tvar či polohu v obraze a dle těchto znaků je lze rozlišit od okolí. Rozlišené objekty v obrazech z vizualizačních experimentů je třeba někdy dále roztřídit, ale především je musíme vhodným způsobem popsat, abychom mohli provést další vyhodnocení.
V různých aplikacích se vyskytují různé typy objektů. Při vizualizaci proudění tekutin zaváděním částic mohou mít sledované objekty tvar malých kruhových, oválných ale i nepravidelných skvrnek různé velikosti, nebo také tvar malých čárek, na termovizních snímcích mohou mít objekty v obraze tvar nepravidelných rozlehlých i malých různě zabarvených barevných ploch apod. V dalším textu se zaměříme převážně na zpracování obrazů získaných pomocí jednovlnové interferometrie, a proto zde uvedeme typické vlastnosti objektů typu interferenčních proužků, které se vyskytují v obrazech takovýchto interferogramů.
Typické vlastnosti interferenčních proužků
Interferenční proužky mají své typické vlastnosti, dle kterých je lze rozpoznat v obrazech. Současně s těmito vlastnostmi je vhodné uvést také jejich další vlastnosti související s jejich vzájemnou polohou, přiřazením čísel či interferenčního řádu, jelikož tyto další vlastnosti mohou být často užitečné při samotné identifikaci proužků. K typickým vlastnostem interferenčních proužků patří:
Světlé a tmavé proužky se v interferogramu střídají.
Proužky mají svůj střed a lze je proto nahrazovat křivkami (lomenými čarami).
Každý proužek představuje jistý interferenční řád.
Okolní světlé či tmavé proužky se liší ve svém interferenčním řádu o -1, 0, nebo +1.
Proužky různých řádů se nemohou protínat či dotýkat.
Proužky nemohou v interferogramu končit, ale existují rozvětvené proužky typu T, či uzavřené proužky, někdy také degenerované na jeden objekt ohraničený jen vnější hranicí.
Je třeba poznamenat, že u prostorově složitých interferogramů je vhodné provádět měření referenčních fyzikálních veličin, a to i v několika místech zkoumaného objektu a při vyhodnocování interferenčního řádu pravidelně kontrolovat vyhodnocovací proces. Kontrolu určování interferenčního řádu lze však provádět i na základě našich zkušeností a znalostí probíhajících dějů (např. hustota tekutiny ve víru je menší než v okolí, na návětrné straně obtékaného tělesa je hustota tekutiny větší apod.)
Kromě výše uvedených vlastností popisujících interferenční proužky a určování interferenčního řádu existují i jistá měkká pravidla pro určování interferenčního řádu, ke kterým patří:
V oblasti paralelních proužků s pravidelnými vzdálenostmi se směr číslování proužků či interferenčního řádu nemění.
Nepravidelná vzdálenost mezi proužky může znamenat změnu ve směru číslování.
Jestliže se proužky dotýkají téměř v jednom bodě, mají stejný interferenční řád.
Pozn.: V některých obrazech mohou existovat oblasti, kde se vyskytují objekty mající podobné vlastnosti, jako vyhodnocované objekty. V takových případech je vhodné z obrazu vyčlenit oblasti určené pro vyhodnocování, jelikož by mohlo dojít při automatickém vyhodnocení celého obrazu k identifikaci různých nežádoucích objektů. Např. v obrazech interferogramů se často vyskytují tmavé oblasti stínů modelů či tmavé oblasti okolního prostředí, které by mohly být při automatickém vyhodnocování snadno zaměněny s tmavými interferenčními proužky.