Hmotný objekt se projevuje do svého okolí různým silovým působením a vyzařováním fotonů. Každý hmotný objekt je zdrojem elektromagnetického záření a navíc může také záření odrážet, pohlcovat a propouštět. Generované elektromagnetické záření se šíří prostředím rychlostí c, která je závislá na druhu prostředí. Rychlost šíření záření ve vakuu co má hodnotu
co = (2,99792458±0,000000012).108 m.s-1.
Pozn.: Místo rychlosti šíření záření v daném prostředí c se často používá tzv. index lomu n, který je definován v kap. 2.9.
Jelikož elektromagnetické záření má vlnový charakter, je možné definovat jeho vlnovou délku l. Dle vlnové délky lze rozlišovat různé typy elektromagnetického záření, tak jak je to uvedeno na obr. 2-1.
Obr. 2-1 Spektrum elektromagnetického záření
Elektromagnetickému záření, které má vlnový charakter, lze také přiřadit frekvenci záření f, a to dle vztahu
|
(2-1) |
kde c je rychlost šíření elektromagnetického záření v daném prostředí a l je vlnová délka elektromagnetického záření.
V oblasti vizualizačních metod se nejčastěji setkáme se světelným zářením, ale některé vizualizační metody využívají též infračervené záření (termovizní systémy), ultrafialové záření (vizualizace proudění pomocí olejového filmu fluoreskujícího v ultrafialovém záření.), záření g (metody nedestruktivní defektoskopie) apod.
,