V praxi se lze setkat také s metodami vizualizace proudění sledováním upravených povrchů. Tyto metody používají buď modely, nebo i skutečné objekty se vhodně upravenými povrchy, aby bylo možné sledovat působení tekutiny na povrch a z toho pak usuzovat na charakter proudění tekutiny u povrchu nebo někdy i za tělesem v úplavu. Cílem vizualizace je obvykle kvalitativní posouzení proudění kolem povrchů, sledování trajektorií proudů obtékajících povrch, nebo aspoň určení oblastí s laminárním či turbulentním prouděním. Tyto metody jsou vhodné jak pro vizualizaci proudění kapalin, tak pro vizualizaci proudění plynů. V obou těchto kategoriích lze metody rozdělit na chemické (chemické reakce tekutiny s povrchem), fyzikální (rozpouštění, sublimace či odpařování povrchu v tekutině) a mechanické (změna polohy nebo tvaru drobných částic na povrchu tělesa, nanášení či odfukování částic z povrchu). Při vizualizaci proudění kapalin, kterou nejčastěji bývá voda, se však chemické metody prakticky nepoužívají, jelikož je těžké nalézt látku, která by vhodným způsobem s vodou reagovala. Navíc fyzikální a chemické metody pro vizualizaci proudění kapalin mají jistý společný rys (nátěr povrchu), a proto jsou dále v textu uvedeny metody pro vizualizaci proudění kapalin sledováním upravených povrchů v jedné společné kapitole.
OBSAH KAPITOLY
Vizualizace proudění kapalin
|
4.1 |
Vizualizace proudění plynů
|
4.2 |
|
|
4.3 |
|
|
4.4 |