Jedním z největších přínosů holografie je záznam prostorových obrazů objektů, což je nezbytný předpoklad pro holografickou interferometrii prostorových objektů s difúzními povrchy. Tato interferometrie umožňuje především výzkum mechanických deformací povrchů, tepelných deformací povrchů, vibrací, malých posuvů objektů apod., a to s přesností až zlomků vlnové délky použitého záření. Při použití světelného záření dosahuje přesnost měření deformací povrchů až 10-4 mm. Interferometrické metody lze však použít i pro topografická měření, která umožňují zviditelnit a měřit reliéf objektu (tvar objektu vůči rovině). Uvedené metody jsou založeny na principu interferometrického měření posuvu fází paprsků odrážejících se od povrchů. Při měření deformací, posuvů a vibrací spolu interferují paprsky pocházející ze dvou stavů povrchu, u topografie spolu interferují paprsky pocházející ze dvou různých způsobů sledování povrchu.
Kapitola se bude zabývat nejpoužívanějšími zařízeními v této oblasti, ke kterým patří Michelsonův interferometr pro výzkum zrcadlových povrchů, holografický Michelsonův interferometr pro výzkum difúzních povrchů a holografický interferometr s odlišným směrem pozorování oproti směru osvětlení objektu. V této kapitole jsou také uvedeny praktické aplikace použití výše zmíněných interferometrů. Práce s interferometry je náročná, jelikož tato zařízení vyžadují vysoce odborné zacházení a musí být umístěna v prostředí bez vibrací, bez prachu apod. Kromě interferometrických metod lze pro obdobné aplikace použít i velmi jednoduchou a experimentálně nenáročnou metodu moaré, která však poskytuje méně kvalitní obrazy a má menší citlivost, viz kap. 10.
OBSAH KAPITOLY
Experimentální zařízení
|
9.1 |
|
|
9.2 |
|
|
9.3 |
Aplikace
|
9.4 |
|
|
9.5 |
|
|
9.6 |