Práce v optické laboratoři, a to především při výzkumech pomocí interferometrů, vyžaduje dodržování různých zásad a vysokou experimentální zručnost. Kromě dodržování běžných předpisů pro měření, bezpečnost práce a požární ochranu [2-11], je třeba dodržovat také předpisy pro práci s lasery. Z hlediska uživatele optické laboratoře musíme znát výkony laserů a směry jejich vyzařování, aby nedošlo k přímému zasažení zraku. Paprsky výkonnějších laserů by se bez kontroly neměly volně šířit laboratoří, neměly by dopadat na hořlavé materiály a lesklé povrchy. Při práci s úzkými paprsky výkonných laserů je vhodné používat ochranné brýle dodávané výrobcem. Optické prvky mají často na svém povrchu speciální optické vrstvy, na které není vhodné sahat. Případnou manipulaci s optickými prvky je třeba provádět opatrně, a to uchycením za okraje či hrany prvků a zároveň tak, aby nedošlo k jejich rozbití (upuštěním na zem, přílišným dotažením šroubů apod.). V okolí optických sestav se musíme pohybovat pomalu a opatrně, abychom neovlivňovali měření nebo dokonce nezničili seřízení sestavy. U interferometrů způsobuje např. pohyb kolem zařízení chvění interferenčních proužků. Je však třeba si uvědomit, že i při vypnutém laseru může pohyb kolem zařízení či přímý dotek způsobit jejich rozladění. Situace je často ztěžována menší viditelností v laboratoři, jelikož mnoho zařízení vyžaduje pro svou činnost šero nebo tmu.
Při sestavování interferometru je třeba rovněž dodržovat jisté zásady, z nichž některé jsou uvedeny v následujícím textu. Nejdříve musíme ustavit laser (zdroj) do sestavy tak, aby jeho svazek probíhal v konstantní vzdálenosti od základní desky. Pak si rozvrhneme jednotlivé optické dráhy svazků a zkontrolujeme, zda rozdíl optických drah bude podstatně menší, než je koherenční délka použitého zdroje. Následně vytvoříme sestavu pomocí zrcadel a děličů, a to bez použití čoček, abychom pak v konečné sestavě snáze určovali optické osy svazků. Po těchto krocích lze do sestavy vložit prostorové filtry a seřídit je dle postupu, který je uvedený v kap. 2.15. Pak můžeme do sestavy vložit také čočky pro vytvoření paralelních svazků. Kontrolu paralelnosti lze provést proměřováním průměrů svazků ve větších vzdálenostech, nebo lépe šikmým vložením planparalelní desky do svazku (viz Shearing interferometr v kap. 13.6) a sledováním interference odražených překrývajících se svazků. Dojde-li k vymizení této interference, je daný svazek paralelní. Nakonec vložíme do sestavy další prvky, jako např. hologram, zobrazovací čočku, fotoaparát či kameru.
Před vlastním měřením je třeba seřídit vhodný poměr intenzit jednotlivých svazků, a to nastavením děliče s plynulou regulací intenzit nebo zmenšením intenzity některého ze svazku vložením šedého filtru či dvou šikmo vložených planparalelních desek natočených proti sobě (upravuje se tak obvykle úzký svazek). Při dopadu svazku na dělicí desku se část světla odrazí mimo sestavu a prošlý svazek se stranově posune. Druhá deska pak slouží k navrácení svazku do původního místa, přičemž také způsobí ztrátu intenzity. U holografických interferometrů pracujících v reálném čase je pak třeba holograficky zaznamenat referenční stav transparentního objektu a vyvolat fotografickou desku. Vyvolání desky se provádí pomocí speciálních vývojek doporučených dodavatelem desek a následně musíme fotografickou emulzi ustálit. Tento proces je podobný vyvolávání černobílých fotografických materiálů, které je popsáno v kap. 14.1. V praxi se však lze setkat i s jinými efektivnějšími způsoby záznamu hologramů. Např. firma Rottenkolber Holo-System [7-19] vyvinula tzv. Sofortbildgerät, který používá pro záznam hologramů tepelně citlivé materiály a vyvolání takových materiálů se provádí automaticky asi během jedné minuty. Je třeba poznamenat, že tepelně citlivé materiály časem stárnou a zaznamenané informace vymizí.
V konečné fázi seřizování interferometrů pracujících v reálném čase je třeba seřídit vhodnou konečnou či nekonečnou šířku interferenčních proužků. Tento postup se však musí často opakovat i při vlastních měřeních, jelikož měřený objekt nebo okolní prostředí mohou ovlivňovat interferometr. Při daném seřizování se můžeme setkat s problémy, kdy nelze seřídit interferometr na nekonečnou šířku proužků a vznikají proužky kruhové, nebo u seřízení na konečnou šířku proužků jsou proužky zahnuté. Jedná-li se o kvalitní interferometr, můžeme tuto závadu odstranit posuvem čočky pro vytvoření paralelního svazku, čímž lze upravit sbíhavý či rozbíhavý předmětový svazek na svazek paralelní. Zda se jedná o sbíhavý či rozbíhavý svazek je možné zjistit např. vložením plamene svíčky do měřicího prostoru, viz obr. 21. Typický interferogram teplotního pole plamene svíčky ve sbíhavém svazku je uveden na fotografii vlevo a typický interferogram teplotního pole plamene svíčky v rozbíhavém svazku je uveden na fotografii vpravo (v teplejším vzduchu se paprsky šíří rychleji a tím deformují vlnoplochu směrem dopředu). Při tomto postupu je však třeba předpokládat, že referenční svazek je paralelní s rovinnou vlnoplochou.
Obr. 21 Interferogramy teplotního pole plamene svíčky ve sbíhavém svazku (vlevo) a v rozbíhavém svazku (vpravo)
Uvedený postup s využitím plamene svíčky můžeme použít i při seřizování paralelního předmětového svazku, viz výše uvedený text, ale musíme mít k dispozici paralelní referenční svazek. Poznatky z této kapitoly lze aplikovat a využít také při sestavování jiných optických zařízení, pro jiné vizualizační metody.
Pozn.: Podrobný postup seřizování Machova - Zehnderova interferometru z obr. 13-6 (v kap. 13.4) je uveden v přiloženém souboru dokument 1.