Nejjednodušší aplikací interferometrie transparentních objektů je měření obrysů objektů ve směru kolmém na šíření světelných paprsků. Používají se přitom interferometry s jedním pohledem na zkoumaný objekt, viz kap. 13.2 až 13.9. Obrysy objektů jsou na interferogramech v místě, kde dochází ke změně indexu lomu vůči okolí, čímž dojde také ke změně interferenčního řádu vůči okolí. Příklady interaktivního určení obrysů transparentních objektů jsou uvedeny na obr. 17-3. Vlevo je interferogram teplotního pole v modelu místnosti při zátopu otopným tělesem, viz také příloha P22, kdy interferometr je seřízen na nekonečnou šířku interferenčních proužků v referenční oblasti. Je zřejmé, že při tomto seřízení interferometru nelze přesně určit obrys či hranici nehomogenního teplotního pole, která se nachází někde v místě mezi homogenním prostředím a prvým tmavým interferenčním proužkem. Vpravo je interferogram teplotního pole při laminární přirozené konvekci ve vzduchu mezi vertikálními vyhřívanými deskami otopných těles ve vstupní části, a to při seřízení interferometru na konečnou šířku proužků v referenční oblasti. Při tomto seřízení interferometru lze velmi přesně určit hranici tepelných mezních vrstev, jelikož jsme schopni určit exaktně místo, kde změna interferenčního řádu dosahuje libovolnou smluvní hodnotu definující hranici.
Obr. 17-3 Interaktivní určení obrysů transparentních objektů, vlevo je interferogram teplotního pole v modelu místnosti při zátopu otopným tělesem, vpravo je interferogram teplotního pole ve vzduchu mezi dvěma vyhřívanými vertikálními deskami – Pavelek, Janotková [6-12]
Obrysy transparentních objektů či nehomogenit je možné vyhodnocovat také automaticky, a to nejlépe při seřízení interferometru na konečnou šířku interferenčních proužků v referenční oblasti, viz příloha P20. Vychází se při tom z automaticky určených průběhů interferenčních proužků (viz kap. 16.5) a dojde-li k odklonu proužku od referenční polohy o zvolenou hodnotu, můžeme toto místo považovat za hranici transparentního objektu.
Z tvarů transparentních objektů lze usuzovat na různé další fyzikální veličiny. Z tlouštěk tepelných mezních vrstev můžeme např. počítat lokální parametry přestupu tepla (viz kap. 18.13 a přílohy P13, P16), z tvaru mírně neizotermních proudů ze vzduchotechnických vyústek můžeme počítat konstanty vyústek (viz příloha P19), ze sklonu rázové vlny lze počítat relativní rychlost objektu vůči tekutině (viz interferogram prostředí okolo střely letící nadzvukovou rychlostí [2-15] v souboru obraz 1 a interferogram prostředí okolo hrotu obtékaného nadzvukovou rychlostí [1-12] v souboru obraz 2) apod.
Je třeba poznamenat, že obrysy transparentních objektů lze někdy určit i pomocí stínové metody, clonkové metody, pomocí kouře či mlhy. Přesné určení hranic obvykle neizotermních objektů je však možné jen pomocí interferometrie, a to při seřízení interferometru na konečnou šířku interferenčních proužků kolmých k vyšetřované hranici.