2.  ZDROJE, ŠÍŘENÍ A DETEKCE ZÁŘENÍ

Vizualizační metody jsou založeny na využívání různých typů elektromagnetického záření. Elektromagnetické záření, které se šíří prostředím pomocí fotonů, má jak korpuskulární, tak vlnový charakter. Korpuskulární charakter je dán skutečností, že záření se vyzařuje a pohlcuje po celistvých kvantech. Vlnový charakter je pak dán tím, že každému záření lze přiřadit vlnovou délku, která se projevuje např. při interferenci záření.

Každý objekt, který má nenulovou absolutní teplotu září a při interakci objektu se zářením může docházet k odrazu, pohlcování či průchodu záření, přičemž objekt často ovlivňuje i směr šíření záření. Typické vlastnosti záření, které budou potřebné ke studiu dalších kapitol je možné utřídit do tří kategorií. V těchto kategoriích se budeme zabývat zdroji záření, šířením záření a detekcí záření.

OBSAH KAPITOLY

Zdroje záření

2.1

Rychlost, vlnová délka a frekvence záření

2.2

Planckův vyzařovací zákon

2.3

Wienův posunovací zákon

2.4

Stefanův – Boltzmannův zákon

2.5

Spektrum záření reálných zdrojů

2.6

Koherence záření

2.7

Směr vyzařování

Šíření záření

2.8

Absorpce záření v prostředí

2.9

Index lomu prostředí

2.10

Huygensův princip

2.11

Snellův zákon

2.12

Zobrazení čočkou

2.13

Interference

2.14

Difrakce

2.15

Filtrace prostorových frekvencí

Detekce záření

2.16

Odraz záření od povrchů

2.17

Energetická bilance dopadajícího záření

2.18

Detekce intenzity záření

2.19

Detekce fáze záření – princip holografie

2.20

Souosá holografická sestava

2.21

Mimoosová holografická sestava pro záznam transparentního objektu

2.22

Mimoosová holografická sestava pro záznam objektu s difúzním povrchem